IX. Kyjovský okruh – 2012

Jak se říká v motocyklovém sportu, kdo nepadá, nezrychluje. Tak doufám, že mi kyjovské podkluznutí předního kola přinese nějakou tu vteřinku z časů na kolo dolů.  To by se určitě hodilo. No v Kyjově se to moc nepotvrdilo, protože výsledek v závodě nebyl dle přání. Ale popořadě. Do Kyjova jsme odjížděli tamním okruhem netknutí. Znalosti pouze z onboardů a fotek jsme doplnili pěší prohlídkou trati v pátek večer. Hned byla znát obtížnost tohoto okruhu, točícího se v podstatě pořád doprava. Zvlášť sjezd k náměstí budil respekt. Z onboardů se to zdá menší sešup. Technická proběhla bez problémů a tak jsme veškerá přání směřovali k nebi, aby v sobotu a neděli nepustilo k zemi vodu.

Sobotní probuzení však nedopřálo přílišný optimizmus. Těžké mraky nevěstily nic dobrého, ale jako zázrakem těsně před kvaldama přestalo poprchávat. Trať postupně usychala a tak začal kolotoč s přezouváním na suché gumy pro ty, co měli přezuto do vody. Některým to nevyšlo časově a tak obzvlášť v šestkách jelo hodně závodníků s mokrýma na suchu. Což je radost, protože stačí pár kol a guma je v ……….pryč.

Takže pro nás to vypadalo slibně, i když se po obloze řítilo další stádo mraků. Ale to ještě stihneme. Je čas, takže nahřejváky dolů, a rychle na start, ať nepropásneme z dvaceti minut ani vteřinu. Přece jen trať vůbec neznám, takže každá sekunda je k dobru. Plán je jasný. Najet na trať v první vlně, projet jedno seznamovací kolo a pak se za někým uviset. Zkrátka nechat si poradit a nakopírovat průjezdy. Ale jak se říiá, člověk míní, život mění. Stojíme před vjezdem na trať a všichni jsou nažhavení. Tenhle pocit zbožňuju. V zádech mrazení a  adrenalin by se dal ždímat do kýblů. Prostě paráda. Jenže třída před náma se na trati zdržuje a mraky se blíží. Čekáme, čekáme a čekáme. Gumáky chladnou a pomalu, ale jistě začíná kapkovat. Nervozita stoupá, no a nakonec je zdržení půlhodinové. Gumy schladly a drobné pršení trať zkropilo. Voda mi na motorce nikdy nevadila, ale tohle bylo spíše jen oslizlo. No uvidíme. Najíždíme na trať a dlouhá cílovka a brzdy do první pravé. Najednou mi někdo ukradne přední kolo a já sebou praštím o zem a kloužu až k balíkům. Naštěstí jsem se svezl sám a nikoho nevzal s sebou. Rychle sbírám motorku a mizím ze zatáčky. Kontroluju škody a zdá se, že to nebude nic hrozného. Sice se ubrousila půlka stupačky a kus řiditka, ale do depa to dovezu. Napodruhé esvéčko chytá a tak se rozhoduju obkroužit kolo a zajet do depa. Stupačka je v pytli, tak botu pokládám na vejfuk. Docela to jde, tak ani neodbočuju do depa a rozhoduju se v pomalejším tempu pokračovat dál. Nakonec dojedu celou kvaldu a honem do depa dát motorku dokupy. Mechanik Pokor se zapotil, ale do druhé kvaldy byla motorka v cajku. Řidítko jsme měli náhradní, no a stupačku jsem vyšmelil s Mrtvolou za Malbora.

Druhá kvalda se nesla trochu v duchu té první. Moc jsem se nerozvášňoval. Nakonec to byl start z devátého místa v kategorii. Před Kyjovem jsme mysleli, že to bude lepší, no ale nakonec přece jen musím uznat, že Kyjov je hodně srdcová záležitost a je potřeba zkušeností. Nicméně trať je z pohledu jezdce opravdu krásná.

A nakonec v závodě osmé místo

Nejprve koukněte na video:

Samotný závod byl zajímavý společnou jízdou se 125 GP a 250 GP. Sloučení kategorií někomu nevoní, ale nepřišlo mi, že by to neslo nějaké trable. Jelo se na suchu, první kola jsem se držel Veroniky na Indiho motorce a zkoušel urvat sedmé místo. Ale pak ve sjezdu jsem udělal v nájezdu na cílovku chybku při řazení a odstup už byl moc velký. Škoda, protože lepší bodíky chyběli v konečném součtu celé sezony. Na závěr Kyjova chci poděkovat bandě z Mejta, jež dorazila zafandit.     Dík moc !

Malá galerie ze závodu