X. ročník Slováckého okruhu 2013
Slovácký okruh je každý rok prvním závodem a proto je vždy plné depo. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Vše to umocnil ještě déšť, takže z fotbalového hřiště, na kterém se depo rozkládá , se stalo velké oraniště. Hlavně cesty byly rozbahněné dokonale a už se jima nedalo projet.
akonec se nám podařilo ulovit místečko u cesty a tak odpadl strach z bláta na kolech motorky při nájezdu na trať. Jedinou nevýhodou byla vzdálenost k elektrice, ale to nakonec pořešila domluva s týmem Indiho, ke kterému jsme se připíchli. Takže stan postavenej, nahřejváky zajištěny.Video myslím povědělo naprosto vše o závodě. Ale ještě trochu toho guláše okolo dlužím. Na personálku i technickou jsme šli až v sobotu ráno, ale až na drobnosti okolo koncovky výfuku vše OK. Pak už vše směřovalo do první kvaldy. Předsevzetí bylo zajet potřebný počet kol a načítat stopu i brzdné body. Trať Slováckého okruhu je hodně rychlá a má několik těžkých míst. Brzdy v mírných náklonech, klouzající značení přechodů, retardér, kruháč a hlavně koleje vyjeté od kamionů. V první kvaldě byl čas spíše seznamovací, ale ve druhé už to docela šlapalo. Motorka sice nestíhá na rovinkách, ale dal jsem si předsevzetí, že změny se budou dít až po 300 zatáčkách v Hořicích. Nakonec jsme do závodu startovali z 25 pozice.
Závod je na videu kousek nahoře, tak jen letmo. Startovalo se na dvakrát, protože supermonařům to chcípalo. Proto byl start celkově nervózní a několika jezdcům se nepovedl. Byla mezi nimi Veronika, která se propadla dozadu a tam došlo ke střetu s dalším jezdcem při nájezdu do první pravé. Stalo se to za mnou, takže vůbec nevím jak a proč, ale vyvolalo to dost rozhořčení. Verča má zlomenou klíční kost, a dost dlouho se nesveze.
Ve třetím kole byl závod přerušen a startovalo se znovu. Druhou část mi zpestřila vosa, co se chtěla povozit v rukavici. Vlezla do ní při přerušení a našla si místo v záhybu pod chráničem. V zahřívacím kole se neprojevila a já o ní ani nevěděl. Začala řádit až při startu a pak už to bylo žihadel nepočítaně. Snažil jsem se ji utlouct o nohu, ale byla nezdolná. nakonec se mi rozepla rukavice a podařilo se mi ji kousek od depa shodit. Tímto děkuju traťákům za pohlídání a navrácení.
S černým pasažérem jsme chytili fóra a bez rukavice jsem chtěl hlavně dojet bez pádu. Obě části závodu se nakonec sčítaly a bylo z toho pro mne krásné páté místo.
